Boreč, Bílinka, Režný Újezd

Obec Boreč se skládá ze tří částí: Boreč, Bílinka a Režný Újezd. Bílinka se nachází u státní silnice spojující Lovosice a Teplice, zatímco Režný Újezd leží u její odbočky na Medvědice. Samotný Boreč se rozkládá pod vrchem Boreč, kde dodnes rostou borové lesy, které daly obci její jméno.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1224, kdy vesnice patřily klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Během staletí se vystřídalo mnoho majitelů, z nichž nejznámější byl rod Kaplířů ze Sulevic. V roce 1623 jim však byl statek, dvůr s pivovarem a tvrz s přilehlými vesnicemi zkonfiskován.

V roce 1638 získala Boreč císařským nařízením doživotně Anežka z Palantu. O majetek však brzy přišla, s čímž se nechtěla smířit. Ve stejném roce na svátek sv. Václava přijela do Borče s čeledí a vozy, nechala vypáčit dveře, odvézt ovoce a později i úrodu z vinic. Poddané dala spoutat a uvěznit v Čížkovicích. Přesto se jí majetek nepodařilo získat zpět.

V roce 1802 Boreč koupil kníže Josef Schwarzenberg. Obyvatelé se zde tradičně živili zemědělstvím. Boreč patří školou do Sutomi, zatímco Režný Újezd a Bílinka spadají pod Velemín. Z Bílinky vedl soukromý vodovod Schwarzenbergů do Lovosic.

Po první světové válce byl borečský statek rozparcelován v rámci pozemkové reformy. Zámeček postupně chátral a jeho nejkrásnější část, rytířský sál s freskami, byla nakonec zbořena.